Poskytnout pomoc zraněnému by měl umět každý z nás

Převzato z Rakovníckého deníku

http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/poskytnout-pomoc-zranenemu-by-mel-umet-kazdy-z-nas-20140122.html

 

Odpovědi na tyto otázky dal jasným, srozumitelným a zajímavým způsobem záchranář Dominik Horn, který pracuje u pražské záchranné služby čtrnáct let, při přednášce na téma první pomoc v motorkářském klubu Astacus. Kdo si představuje nudné a suché popisování postupů, je na omylu. Dominikova přednáška měla spád.

Fakta doplňoval příklady přímo z terénu. Pro dokreslení práce záchranářů přehrál několik telefonických hovorů se sestrou na záchrance. Při praktických ukázkách požádal postupně o pomoc všechny přítomné. Všichni si například vyzkoušeli nepřímou masáž srdce na figuríně. Při oživování se střídali stejně jako ve skutečnosti. K atmosféře určitě přispělo to, že se většina přítomných znala.

Přednáška trvala od jedenácti do sedmnácti hodin. Poslední hodina byla věnována dotazům a bylo jich hodně přímo ze života. Hodinu před tím došlo na úrazy při dopravních nehodách motorkářů, kde je častým následkem poranění páteře a dolních i horních končetin.

„Po absolvování přednášky ze mne sice nebude záchranář, ale pokud se náhodou připletu k dopravní nehodě, tak určitě nebudu bezradně stát anebo dokonce zmatkovat, ale budu vědět, co mám do příjezdu záchranky udělat. A to byl smysl sobotní přednášky!" zhodnotil akci Jaromír Tupý z motorkářského klubu Astacus.

Přednáška se netýkala jen první pomoci při dopravních nehodách, protože situací, kdy potřebujete někomu pomoci, je velmi mnoho v běžném životě.

Mýty a novinky
Zásady poskytování první pomoci se během let hodně změnily a hlavně zjednodušily. Proto Dominik uvedl v úvodu několik novinek.

U zraněného už se nehmatá tep. Důležité je hlavně zjistit, jestli dýchá. Nejlepší způsob je pozorovat, jestli se mu zvedá hrudník.

Člověku, který nedýchá, není nutné vytahovat z ústní dutiny jazyk. Dýchací cesty se zprůchodňují záklonem hlavy.

Dále není potřeba poskytovat umělé dýchání. Studie totiž prokázaly, že příčina zástavy oběhu u dospělého člověka je spíš v srdci, než v dýchání. Umělé dýchání také nemá takovou účinnost. Důležité je proto nepřerušovaně nepřímo stlačovat srdce, čili nepřímá srdeční masáž.

Po zmijím uštknutí se končetina nezaškrcuje, ani se nepodává sérum, protože zmije má v sobě málo jedu.

Popálená místa se zásadně ničím nemastí. Stačí je jen ochlazovat vodou, či ledem. Člověku při epileptickém záchvatu se nerozevírají čelisti. Nejvíce ho totiž ohrožuje poranění při záchvatu.

Do stabilizované polohy se ranění už neukládají. Sedmnáct procent lidí ve stabilizované poloze přestalo dýchat a udusilo se. „Dnes se doporučuje, pokud člověk dýchá, nechat ho v poloze, v jaké je," upřesnil Dominik Horn.

Bezpečnost především

Hlavní zásadou při poskytování první pomoci je bezpečnost, a to bezpečnost zachraňujícího. Při nehodě je důležité zastavit na bezpečném místě, aby nedošlo k další nehodě. Dále použít ochranné rukavice z lékárničky. Musí se tedy zajistit bezpečnost sobě i ostatním.

Důležité je i správně zavolat lékařskou pomoc. Nejrychleji funguje telefonní číslo 155. To je přímo na záchranku. Sto dvanáctka je na dispečink integrovaného systému, odkud se hovory dále přepojují. A tady mnohdy ubíhají cenné minuty. Zkušená a proškolená sestra dokáže zachraňujícího vést krok za krokem.

„Někdy člověku pomůžete, aniž byste vytáhli lékárničku. Stačí jen dobře záchranu zorganizovat a dobře rozdat úkoly. Při záchraně se častěji stává, že na místě je více lidí, kteří by mohli pomoci, jen neví, co mají dělat," popisoval Dominik. Nutná je tedy i komunikace s ostatními, případně i se zraněným.

Praktická ukázka
Pak je nutné zjistit, jestli zraněný dýchá. Pokud ne, stačí mu zaklonit hlavu, aby se zprůchodnily dýchací cesty. Pokud stále nedýchá, zahajujeme nepřímou masáž srdce.
To byla právě nejzajímavější část přednášky. Nepřímou masáž srdce si každý z přítomných vyzkoušel na figuríně. Při masáži srdce se stlačuje hrudník přesně uprostřed hranou dlaně. Zachránce má sepnuté ruce nejlépe se semknutými pokrčenými prsty. Klečí co nejblíže u raněného a nataženýma rukama stlačuje hrudník stokrát za minutu, u dospělého o pět centimetrů. Důležité je masáž nepřerušovat. S nataženýma rukama zachránce využije váhy svého těla a tak i křehká dívka dokáže zachránit urostlého muže.

Zákon
Mezi četnými dotazy přítomných došlo i na paragraf sto padesát o povinnosti poskytnout první pomoc. První pomoc se poskytuje, pokud je to pro nás bezpečné a je to v rámci toho, co umíme. „Proto vždy udělejte to, co umíte, a to, co si myslíte, že je pro vás bezpečné. Nic navíc," vysvětlil Dominik Horn.

Volejte 155
Situace kolem poskytování první pomoci se nyní ale pomalu zlepšuje. V předlistopadové době se první pomoc vyučovala plošně a měla svoji návaznost. Nyní lidé už nemají povinnost se to učit, je to jen na jejich dobrovolnosti. Přesto kurzy absolvují a často i opakovaně. To si pak zvláště umí poradit a nebojí se.

„Největší pozitivní vliv na poskytování první pomoci je to, že lidé zavolají na tísňovou linku 155, kde se dočkají v konkrétní situaci konkrétních pokynů dispečerky, jak mají postupovat. V systémovém vzdělávání to bylo samozřejmě jednodušší," zdůraznil záchranář Dominik Horn.

O první pomoc se se nezajímali jen rakovničtí motorkáři, ale pět jich například přijelo z Mostu: „Myslím, že je důležité vědět, jak pomoci. Určitě se to může člověku někdy hodit. Sám jsem ještě zatím nikomu nepomáhal," řekl Peťa z mosteckého motorkářského klubu.⋌

Autor: Šárka Hoblíková

Kompletní archiv článků